harsko, Rusko a Řecko společně postaví ropovod přes Balkán Zástupci Bulharska, Ruska a Řecka v Sofii podepsali smlouvu o výstavbě ropovodu, který povede přes Balkán. Výstavba bude stát 522 milionů eur (téměř 16 miliard Kč) a ropovod povede kolem rušné úžiny Bospor.
O výstavbě ropovodu se uvažovalo už v minulosti, její zahájení se však odkládalo. Ropovod bude 285 kilometrů dlouhý a spojí přístav Burgas s řeckým přístavem Alexandroupolis na břehu Egejského moře.
Projekt vede společnost TNK-BP, která je společným podnikem britské BP v Rusku. Dalšími partnery jsou řecká společnost Hellenic Petroleum a bulharská Technoexportstroj.
Rusko vyváží asi třetinu vytěžené ropy přes Černé moře a nový ropovod tedy Rusům dovolí vyhnout se přeplněnému a nebezpečnému Bosporu. To by mělo jednak odlehčit životnímu prostředí, jednak zrychlit přepravu ropy k odběratelům.
O zahájení výstavby se začalo uvažovat už v roce 1993, práce se ale zpozdily kvůli neshodám kolem nákladů na projekt. Ropovod by měl být v provozu nejpozději koncem roku 2007, uvedla agentura AP.
Ropovod bude mít kapacitu zhruba 700.000 barelů ropy denně a plánovaná roční kapacita bude 15 milionů metrických tun, jakmile bude dokončena první fáze projektu. Po dokončení druhé fáze bude kapacita dosahovat 24 milionů tun a po dokončení celého projektu kapacita dosáhne 35 milionů tun.
Projekt umožní přepravu ázerbájdžánské ropy přes ruský ropovod, který spojuje Kaspické a Černé moře. Díky ropovodu bude také možné dopravovat ropu z Kazachstánu do Burgasu.

Petrůvky Elektrická energie teče do sítě nejen z Jaderné elektrárny Dukovany, ale od nového roku zkušebně také ze skládky komunálního odpadu v Petrůvkách, kterou provozuje Svazek obcí - skládka TKO. Projekt za 17 milionů korun, který na Vysočině nemá obdoby, tedy nezapadl. Peníze z prodeje elektrické energie poslouží k vybudování dalších zařízení, například na kompostování domovního odpadu nebo na zpevněné plochy na stavební suť. Ředitel svazku Pavla Gregora mrzí, že slíbené miliony od ministerstva životního prostředí ještě nedorazily. "Politická situace není dobrá, naše záležitost se stále odkládá, ministr řeší jiné záležitosti,"nelíbí se řediteli. Veškeré investice do realizace projektu jdou tedy jen z peněz Svazku obcí - skládka TKO a z firmy TEDOM, od které má svazek kogenerační jednotku. Návratnost do sedmi let Zpracování bioplynu chystal svazek loni současně s rekultivací skládky. "Rekultivace prvních dvou sekcí je téměř před ukončením a projektově chytáme rekultivaci dalších dvou sekcí skládky,"upozorňuje Gregor. Od energetiků dostal svazek loni souhlas k napojení do sítě. "Elektřinu prodáváme za zvýhodněnou cenu, protože se jedná o obnovitelný zdroj. Vložené náklady se mají vrátit nejdéle do sedmi let,"očekává ředitel. Dodává, že lze jen těžko předvídat, jak dlouho bude skládka produkovat kvalitní bioplyn. Dosud se totiž ukládalo hodně biologicky rozložitelného odpadu, například z domácností, nyní je tlak na jeho zpracování jiným způsobem. "Předpokládáme, že nejméně patnáct let by měla výroba elektřiny běžet,"přeje si Pavel Gregor. Energetická zařízení budou produkovat i teplo. Rozhodnutí o jeho využití má padnout až po ukončení zkušebního provozu. Svazek uvažuje o vybudování sušičky dřeva. V Petrůvkách se ukládá odpad už roku 1994. Svazek sdružuje 166 obcí z Třebíčska a z části Jihlavska. Kromě skládky provozuje také síť sběrných dvorů v Třebíči.

Elektřina z vodních elektráren není tak "čistá", jak se obvykle soudí. Z přehrad se totiž uvolňují skleníkové plyny, které pod sebou v ovzduší zadržují teplo.
Tento poznatek není úplně nový, ale teprve nyní se začíná brát vážně. Podstatou problému je, že ve stromech a dalších rostlinách, které rostou v nezatopené části přehrady, je zabudován uhlík, jeden ze základních prvků živé hmoty. Když hladina vody stoupne, zatopené rostliny začnou tlít a uvolňují do ovzduší skleníkový plyn oxid uhličitý. To by ještě nevadilo, protože tento plyn tytéž rostliny předtím, při svém růstu, "stáhly" z ovzduší. Jeho uvolnění je tedy součástí přírodního cyklu a nezvyšuje celkové množství oxidu uhličitého v atmosféře, jako to dělá spalování fosilních paliv.
Významnější je, že zaplavená rostlinná hmota se na dně nádrže rozkládá za nepřítomnosti kyslíku, čímž vzniká metan rozpuštěný ve vodě. Do vzduchu se dostává, když voda prochází přes přehradní turbíny. A to je už horší, protože metan je významný skleníkový plyn, má jedenadvacetkrát větší "ohřívací efekt" než oxid uhličitý.
Hladina vody v přehradách se průběžně mění, takže se na dně stále obnovuje rostlinný materiál, který se tam rozkládá. Philip Fearnside z brazilského Národního ústavu pro výzkum Amazonie propočítal, že například vodní elektrárna Curuá-Una v brazilském státě Pará přispívá ke skleníkovému efektu třiapůlkrát víc než tepelná elektrárna o stejném výkonu. Jeho výsledky jsou zveřejněny v publikaci Mitigation and Adaptation Strategies for Global Change.
Pochopitelně, každá vodní elektrárna má jiný dopad v závislosti na tom, jak moc se mění dosah její hladiny. Tvorba metanu ve vodě také souvisí s teplotou - v teplých končinách se ho vytváří mnohem více než v zemích chladnějších.
Diskuse v mezivládní komisi pro klimatickou změnu, pracující pod patronací Organizace spojených národů, se začnou zabývat vlivem metanu z přehrad v příštím roce, připomíná časopis New Scientist. Zastánci názoru, že pouze jaderná energetika nezpůsobuje oteplování Země, tak získávají další argument.

Zplyňovací kotel ATMOS kombi přináší nový pohled na spalování hnědého uhlí v kombinaci se dřevem, za což mu byla udělena cena Grand Prix na výstavě Pragotherm, Zlatá medaile na Mezinárodním stavebním veletrhu Brno, Zlatý klas na výstavě Země živitelka. Uhlí je dnes zavrhováno, protože zamořuje města a vesnice kouřem ze zastaralých typů kotlů. Náš nový ekologický kotel činí z hnědého uhlí palivo, které má budoucnost. Nemáte-li dostatek dřeva topíte uhlím, nemáte-li dostatek uhlí topíte dřevem, anebo kombinujete. Kotel je tvořen dvěma nad sebou posazenými komorami, vrchní slouží jako zásobník paliva, spodní jako spalovací komora a popelník. Mezi nimi je umístěn nový, patentem chráněný rošt, který plní funkci zplyňovací trysky, jež umožňuje dokonalé spalování uhlí a dřeva jednotlivě nebo dohromady a odstraňování popela.
Tím, že kotel umožňuje spalovat paliva, které jsou a budou výhledově absolutně nejlevnější, stává se jeho provoz vůči ostatním kotlům nejekonomičtější. Sama vlastnost spalovat uhlí a dřevo činí z majitele kotle osobu méně závislou na monopolu uhelných, či jiných společností.
Zplynováním uhlí v novém kotli ATMOS kombi bylo dosaženo nízkých emisních hodnot znečištění, proto kotle všechny kotle C18 - C40 obdržely známku EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK. Plynulou regulací v celém rozsahu výkonu, s účinností 83 - 87% podle typu, byl vyřešen problém sníženého výkonu (špatného spalování), ve kterém je kotel provozován po většinu topné sezóny. U starých konstrukcí kotlů se systémem odhořívání paliva byla regulace možná jen v malém rozsahu, a tak kotel byl provozován buď na plný výkon, nebo byl škrcen, a tím unikalo velké množství zplodin do ovzduší. Nejenom plyn, ale i hnědé uhlí může být ekologickým palivem.
Doporučeným palivem je hnědé uhlí ořech 1 a suché polenové dřevo. Náhradním palivem jsou ostatní druhy hnědého uhlí, brikety a dřevěné brikety. Palivo přikládáme v průměru 2 až 5 krát denně podle použitého paliva a popel postačí vybírat jednou za 1 -7 dní podle poměru paliva.
www.atmos.cz

Vedení elektrárenské společnosti ČEZ rozhodlo o obnově dosluhující Elektrárny Tušimice II. Do nové technologie investuje zhruba 15 miliard korun. Stavět začne v roce 2007. Zahájení provozu je plánováno na konec roku 2010, řekl dnes novinářům ředitel divize Výroba ČEZ Jiří Borovec.
Do roku 2015 skončí životnost většiny uhelných elektráren ČEZ, komplexní záměr jejich obnovy či výstavby nových bloků společnost zveřejní po 15. květnu.
"Obnova konkrétní elektrárny závisí na dostatku uhlí po celou dobu její životnosti. V případě tušimického zdroje, který bude sloužit po dobu 25 let, máme zajištěno uhlí z lokality Libouš Severočeských dolů, a to i bez nutnosti prolomení stávajících ekologických limitů těžby," uvedl Borovec.
V tušimické elektrárně s instalovaným výkonem 800 megawattů (MW) ve čtyřech blocích nyní pracuje 240 lidí. Po zahájení výroby v obnoveném zdroji při stejném výkonu přijde vzhledem k moderní technologii o práci 40 zaměstnanců. "Na druhou stranu obnova elektrárny garantuje těžbu uhlí na dalších 25 let, práci pro regionální firmy při údržbě bloků a vytvoření nových míst ve službách," doplnil Borovec.
ČTK

Nová řada kotlů kombi ATMOS DC 15EP(L), DC 18SP(L), DC 25SP(L), DC 32SP(L) umožňuje spalování dřeva na principu generátorového zplynování v kombinaci s hořákem na pelety, zemní plyn, nebo extra LTO. Kotel umožňuje střídání paliv, topíme peletami, zemním plynem, nebo extra LTO podle toho, jaký hořák do kotle zabudujeme. V případě potřeby je samozřejmostí , možnost koupit kotel bez hořáku, s tím, že si jej vyberete později, a nebo jej použijete z minulého kotle.
www.atmos.cz

Myšlenka znovu zužitkovat materiál ze starých věcí a tím šetřit přírodu je ušlechtilá a propagovaná. Je tedy s podivem, že zatímco barevně odlišené popelnice jsou halasně vítány, nesetkává se recyklace se stejným pochopením v případě odpadů průmyslových, konkrétně u použitého jaderného paliva. Jaderná elektrárna o výkonu 1000 MW vyprodukuje za rok 25 - 30 tun použitého paliva. Z 96 % jde o nevyužitý uran 238U. Vysoce radioaktivní štěpné produkty tvoří tedy jen malou část odpadního materiálu, z každé tuny jen asi 35 - 45 kilogramů. Od 40. let minulého století je znám proces přepracování použitého paliva, při kterém se nebezpečné radioaktivní látky od neškodného uranu oddělí. Zbylý uran se vrací do jaderného koloběhu - obohacuje se o štěpitelný, ale velmi vzácný izotop 235U a znovu putuje jako čerstvé palivo do elektráren. Jedna tuna přepracovaného paliva ušetří dvě tuny přírodního uranu.
Při spalovacím procesu dochází k přeměně části uranu 238U na plutonium 239Pu. To se chová stejně jako štěpitelný uran 235U, lze jej tedy použít jako palivo. Oddělené plutonium se mísí s uranem, čímž vzniká štěpná směs známá pod názvem MOX (UO2+PuO2). MOX lze bez problémů použít v reaktorech postavených po roce 1980 jako palivo. Ve většině reaktorů může MOX nahradit asi třetinu paliva, v některých dokonce polovinu. V Japonsku se bude stavět reaktor, který pojede výlučně na MOX.
Ve světě je v porovnání s počtem jaderných elektráren jen málo recyklačních firem. Je to dáno tím, že recyklace uranu a plutonia je drahá a mohou si ji tedy dovolit jen bohaté země, jako je Francie, Velká Británie či Japonsko. Nízké ceny přírodního uranu této skutečnosti ještě nahrávají. Cestou "ekonomičnosti" jdou ale i Spojené státy. Pokud ale vezmeme v potaz cenu ukládání použitého paliva v trvalých podzemních skladech, není myšlenka přepracování takovou výstředností, jak by se zdálo. Přestože v současnosti vyjde trvalé úložiště až 1,5krát levněji, dlouhodobě tomu tak nebude. Ukládat z jedné elektrárny 30 tun ročně nebo pouhých pět je přece jen rozdíl. Je zřejmé, že s rozvojem jaderné energetiky v Indii, Číně a Japonsku bude jaderná recyklace brzy nutností. Bez ní totiž dojde přírodní uran jen o málo později než zásoby uhlí.

Ohřívač WT 14 AM1 E Celsius v nabídce Junkers nahradil typ WR 325-5 AMO E s elektronickým zapalováním a ventilátorem podporovaným sáním/odtahem spalin (Turbo). Ohřívač Celsius nabízí při nezměněných rozměrech vyšší výkon, a tím i vyšší množství dodávané TV (teplé vody). Díky přepracovanému konceptu průtokového ohřevu disponuje vyšším komfortem dodávky TV s minimalizovanými teplotními výkyvy. Pro řešení odtahu spalin je možné vybírat z široké škály příslušenství Junkers.
www.junkers.cz

Domácnosti vydají ročně na paliva a energie v průměru 25.500 korun. Zhruba o tři tisíce korun více utratí Pražané, téměř 29.000 korun pak platí venkovské domácnosti v Karlovarském kraji. Naopak nejméně platí lidé v průměru v Pardubickém kraji. Na dnešní tiskové konferenci to uvedl Jiří Lejnar z Českého statistického úřadu. Celkové roční náklady ovlivňuje především velikost bytů v jednotlivých krajích.
Celkové roční náklady v městských bytech bývají nižší než na venkově, při srovnání nákladů na metr čtvereční jsou naopak náklady na venkově zhruba o 15 procent níže. Průměrné roční náklady na vytápěnou plochu dosahují ve městech 361 korun na metr čtvereční. Z šetření podle Lejnara vyplývá, že v městských lokalitách jsou spíše malé byty; větší obydlí jsou na venkově.
ČSÚ provedl šetření loni na jaře mezi 40.000 domácnostmi, které odpovídají struktuře 3,7 milionu trvale obydlených bytů v České republice. Z dat řadu vyplývá, že sledovaný soubor domácností ve městech obývá byty s průměrnou výměrou 74,3 metru čtverečních a ve venkovských oblastech s rozlohou 95,8 metru. Ve městech žije v jednom bytě v průměru 2,7 osoby, na venkově tři lidé. Průměrné stáří bytů či domů je 50,8, respektive 53 let.
Spotřeba domácností tvoří na celkové tuzemské energetické spotřebě zhruba čtvrtinu.