Využití lineárního pohonu v některých nových nebo stávajících lékařských a laboratorních aplikacích představuje náročný úkol ze dvou důvodů. Jednak v případě lékařských a laboratorních zařízení musí být zpravidla splněna celá řada požadavků od spolehlivosti a přesnosti a opakovatelnosti polohování po omezené rozměry a nízkou hlučnost a také proto, že existuje velké množství různých systémů zajišťujících lineární pohyb.