Ceny surové ropy šplhají k novým rekordním hladinám, přičemž každé dočasné zklidnění je jen oním pověstným klidem před bouří, než se strmý růst rozjede nanovo. To nejsou dobré zprávy, a zdaleka nejen pro motoristy, protože na černém zlatě je závislá celá světová ekonomika – ropa se používá buď jako zdroj energie nebo jako surovina pro chemický průmysl, který však například v Německu spotřebuje pouhých 13 procent z celkové tamní spotřeby ropy. Od konce šedesátých let 20. století navíc prudce klesá objem nově objevovaných nalezišť, přitom spotřeba ropy stále roste.

 Současné zásoby ropy vydrží podle Asociace německého ropného průmyslu pouze na dalších padesát let. Pravda, někteří odborníci takové odhady zpochybňují s tím, že nikdo nemůže vědět, kolik ropy zemská kůra ve skutečnosti obsahuje. Otázka tedy zní, kolik těchto podzemních zdrojů lze dostat na zemský povrch při použití stávajících technologií a za rozumné náklady. Tlak ropného rezervoáru vytlačí na zemský povrch pouze vrchní 3 procenta ložiska, dalších zhruba 10 až 20 procent lze vytěžit s pomocí tradiční technologie ropné pumpy. Nicméně pokud chceme získat přístup ke zbytku ropných zásob, je zapotřebí použít vyspělejší technologii a neobejdeme se zde bez pomoci ropného průmyslu.

Právě zde vstupuje do hry společnost BASF se svými chemickými produkty vyvinutými speciálně pro ropná pole. „Od prvního testovacího vrtu jsou chemické produkty BASF nedílnou součástí celého procesu a výrazně usnadňují přístup k ložisku. Pouze díky použití těchto materiálů můžeme dosáhnout 30procentní a vyšší vytěžitelnosti ropného pole,“ vysvětluje dr. Gregor Brodt, který je ve společnosti BASF odpovědný za vývoj a výrobu technologií pro ropná pole. Škála produktů, které společnost sídlící v německém Ludwigshafenu nabízí, je stejně rozmanitá a bohatá jako samotná ceněná surovina, k jejíž těžbě přispívá – ropa totiž není všude stejná a každé naleziště produkuje jiný druh černého zlata. Kvalita ropy sahá od husté mazlavé, připomínající dehet, až po lehkou variantu čajové barvy. V každém případě je použit jiný druh speciálně vybraných chemikálií – ty se používají po celý proces, od vrtu až po zpracování: vrtnou hlavu je třeba chladit a mazat, odřezky je třeba rozptýlit a vytáhnout nahoru, technické zpracování je optimalizováno aditivy, která se přidávají do vrtné kapaliny obíhající v uzavřeném systému. Další chemikálie zabraňují rozšiřování okolních skalnatých formací a půdy, které by mohly uvěznit nebo zlomit vrtnou hlavu.

Vrtání však zdaleka není vše. Vrtnou díru je třeba stabilizovat betonovým límcem, a to až do té hloubky, v níž se nachází ropa. Aditiva vyvíjená společností BASF pomáhají kontrolovat tekutost a tvrdnutí betonu, který lze dokonale upravovat podle konkrétních podmínek. A dokonce i když vrtná díra dosáhne ložiska, musejí často inženýři přicházet s originálními řešeními. Ropa totiž neleží pod povrchem v nějakých podzemních jezerech a nečeká, až ji vyčerpáme na povrch. Je uzavřena v porézním skalnatém podloží, které se svého pokladu vzdává jen velice nerado. Pro lepší proudění ropy se póry ve vápenci rozšiřují pomocí kyseliny chlorovodíkové. Bohužel tato látka rozpouští nejen vápenec, ale též cenná vrtná zařízení – proto je třeba citlivé stroje chránit antikorozivními přípravky, které dodává BASF. Tyto přípravky vytvoří na zařízení tenký povlak, který pak brání účinkům rozpouštědla.

Aby se rozšířené póry pod tíhou skalnatého podloží opět neuzavřely, používá se speciálních podpůrných materiálů zvaných „podpěry“. Ty obsahují zvláštní písečnou hmotu vyvíjenou americkou firmou Engelhard, kterou společnost BASF nedávno koupila. Speciální písek je možné napumpovat jako tekutinu do vytvořených pórů, kde tak vzniknou dutiny, jimiž může volně proudit ropa.

Vnitřní tlak v ložisku obvykle prudce klesá, a tak se většinou udržuje s pomocí vody, která se vstřikuje do ložiska injekčními vrty na krajích ropného pole. Voda se pak mísí s vytěženou ropou – není neobvyklé, že někdy má směs až 95procentní podíl vody. Právě zde přicházejí ke slovu demulgátory, speciální povrchově aktivní látky vyvíjené společností BASF, které výrazně urychlují oddělování vody od ropy. „Demulgátory jsou jedním z nejvýznamnějších produktů v našem portfoliu a tvoří zhruba 40 procent všech chemikálií používaných na ropných polích“, vysvětluje Brodt. „Přitom na oddělení metrické tuny ropně-vodné směsi stačí pouhých deset až patnáct gramů těchto demulgátorů.“

Ropné chemikálie BASF jsou ekologicky šetrné a mnoha způsoby tak přispívají k efektivnějšímu využití dostupných ropných zásob. „A navíc představují ten nejlepší způsob, jak získat tolik cenný čas při hledání alternativ ropy coby zdroje energie,“ říká výkonný ředitel Asociace německého ropného průmyslu dr. Klaus Picard. „Každé procento, o které zvýšíme výnos stávajících ložisek, výrazně pomůže k uspokojení rostoucí globální spotřeby ropy.“

Vyhlídky
Poptávka po energii v čerstvě industrializovaných zemích, jako jsou Čína nebo Indie, dál prohlubuje propast mezi poptávkou po ropě a nově dostupnými ropnými zdroji. Ať už jde o efektivnější využití stávajících ložisek nebo o nalézání nových, v obou případech technici čím dál více používají vyspělé chemické roztoky, často připravované speciálně pro konkrétní případy.

Společnost BASF je zásobovatelem mezinárodních servisních organizací, jejichž odborníci připravují požadované roztoky pro hlavní ropné společnosti přímo na místě. Globální trh s chemickými roztoky pro ropná pole dosahuje v současnosti hodnoty zhruba 4 miliard amerických dolarů ročně a jeho odhadovaný roční růst je 5 procent. Díky akvizici německé firmy Engelhard a stavební divize Degussa společnost BASF výrazně obohatila své know-how v oblasti speciálních písků, betonových aditiv a polymerů pro vrtné kapaliny.

Info rámeček

Ropa aneb jak se zelený odpad proměnil v černé zlato a jak se dnes těží ze země

Hlavně v teplých obdobích historie země vytvářely zelené chaluhy na dně mělkých moří a jezer velký objem organického odpadu. Část tohoto odpadu byla uzavřena v zemské kůře bez přístupu vzduchu a vystavena obrovskému tlaku. Během milionů let se z tohoto odpadu stala ropa. Komerčně využitelné jsou však pouze ty zásoby, které se nahromadily v podzemních rezervoárech.


Hlavní kroky při zpracování ropy

Průzkum: Než může začít první vrt, je třeba nejprve hledat nejvhodnější naleziště. Dnešní hledači ropy používají ty nejmodernější technologie: často například využívají jako informací snímků z družic, měření nepatrných odchylek v magnetických vlastnostech země a gravitačním poli a především pak seizmické techniky vycházející z interpretace změn způsobených ropnými nalezišti při uměle vyvolávaných otřesových vlnách. Elektronická „čenichadla“ jdou po sebenepatrnější stopě uhlovodíku na zemském povrchu. Teprve když geologové ropné pole přesně lokalizují, mohou se vrtací týmy pustit do práce a vybudovat mezi ropným nalezištěm a povrchem něco na způsob betonové studny.

Výroba: Jakmile je zajištěn přístup k ropě, začíná fáze produkce ropy, která často trvá několik desetiletí. V první fázi je na povrch vnitřním tlakem naleziště a pomocí obyčejné pumpy vytaženo tak zhruba 10 až 20 procent ropy z naleziště. V druhé fázi se udržuje nezbytný tlak vstřikováním stlačené vody, jež následně vyplaví z naleziště další ropu. Ve třetí fázi se používají vysoce náročné techniky, jako je například vstřikování horké páry – i ta může zpřístupnit nedostupnou ropu skrývající se hluboko ve vápencových pórech. Nicméně i tak zhruba polovina zásob zůstane navždy ukryta v zemi.
www.basf.cz