6
výroèí
T+T
T e c h n i k a a t r h
9 / 2015
Jean Bernard Léon Foucault, francouzský fyzik, se narodil 18. září 1819 v Paříži v nemajetné rodině knihkupce. Studoval
nejprve medicínu, brzy však přešel ke studiu fyziky. Znám je jeho pokus z pařížského Pantheonu z roku 1850, tzv.
Foucaultovo kyvadlo, pomocí nějž dokázal, že Země je díky své rotaci neinerciální vztažná soustava. V roce 1852
vynalezl gyroskop, což byl také důkaz otáčení Země. Foucault se zabýval také měřením rychlosti světla, kterou určil
pomocí otáčejících se zrcadel. Jean Bernard Léon Foucault zemřel 11. února 1868 v Paříži.
Jean Bernard Léon Foucault (18. zář í 1819–11. února 1869)
Jean Maurice Émile Baudot se narodil 11. září 1845 ve francouzském Magneux. Narodil se v rodině farmáře a dostalo
se mu pouze základního vzdělání. Hned po skončení školy začal pracovat na otcově farmě. V roce 1870 nastoupil do
Správy telegrafních linek, kde začala jeho vědecká kariéra. Naučil se vše o elektrice a mechanice, roku 1880 se stal
kontrolorem a jeho dalším cílem bylo stát se inženýrem, zejména po prvním úspěchu, kdy jeho telegrafický přístroj
fungoval. Roku 1882 byl jmenován inženýrem. Svůj vylepšený model, který dokázal přenášet šest zpráv současně,
představil na Výstavě elektroniky. Tento Baudotův systém byl používán po celém světě více než 70 let, a to jak pro
přenos po zemi, tak i pod mořem. Jako inženýr Francouzských telekomunikačních služeb stále pracoval na zlepšování
telegrafu a potýkal se s mnoha problémy, především s časovou chybou mezi fázemi vysílání a příjmu. Nakonec vyvinul
telegraf nazvaný „Baudot printing teleraph“ a roku 1870 také Baudotův telegrafický kód, což byl opravdu první digitální
kód, skládající se z dvou logických stavů, 1 a 0. Roku 1874 Baudot patentoval „Systém rychlého telegrafu“, svůj první
přístroj, který uměl skutečně tisknout a převádět kódovanou zprávu do psaného textu. V roce 1878 získal Baudot za
svůj přístroj velkou zlatou medaili na Světové výstavě. Jean Maurice Émile Baudot zemřel 28. března 1903 nedaleko
Paříže, v Sceaux, ve věku padesáti sedmi let, po dlouhé nemoci.
Jean Maur ice Émile Baudot (11. zář í 1845–28. března 1903)
Roy J. Glauber, teoretický fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2005, se narodil 1. září 1925 ve Spojených
Státech, v New York City. Roy J. Glauber je znám především pro objevy v oblasti fotodetkce a kvantové optiky. Nobe-
lovu cenu obdržel za svůj „příspěvek ke kvantové teorii optické koherence“. Nobelovu cenu obdržel spolu s Johnem
L. Hallem a Theodorem W. Hänschem. Ve své práci publikované v roce 1963 vytvořil model fotodetekce a vysvětlil
základní charakteristiky různých typů světla, jako je laserové světlo nebo žárovkové světlo. Jeho teorie má široké
uplatnění na poli kvantové optiky. Roy J. Glauber v současnosti žije v Arlingtonu v Massachusetts a je profesorem
fyziky na Harvardově Univerzitě, má dvě děti, syna a dceru a pět vnoučat.
Roy J . Glauber (1. zář í 1925)
Antonín Holý, jeden z nejvýznamnějších světových chemiků se narodil 1. 9. 1036 v Praze. Vystudoval Matematicko-
fyzikální fakultu Karlovy Univerzity. Jeho vědecká kariéra vedla přes Ústav organické chemie a biochemie, kde začínal
jako vědecký aspirant a kde později také působil jako vedoucí skupiny chemie nukleových kyselin. V dalších letech
zde působil i jako ředitel ústavu. Jeho vědecká práce je úzce spojena i s praktickým využitím získaných poznatků,
neboť je objevitelem řady hojně užívaných léků, například pro léčbu hepatitidy B nebo oparů a v neposlední řadě
jeho výzkum pomohl při vývoji léků užívaných při léčbě HIV a AIDS. Antonín Holý je autorem 60 patentů, autorem
nebo spoluautorem téměř 500 vědeckých publikací a počet citací jeho prací přesahuje 7 500. Během své vědecké
kariéry přednášel na mnoha světových univerzitách a vysokých školách a získal mnohá ocenění, jako příklad uveď-
me Hanušovu medaili České společnosti chemické z roku 1998 nebo státní cenu Česká hlava z roku 2007. Ve sbírce
ocenění Antonína Holého nechybí ani mnohé čestné doktoráty.
Antonín Holý (1. září 1936–16. července 2012)
Ettore Bugatti byl francouzský automobilový designér a konstruktér italského původu. Svůj první vůz navrhl už v de-
vatenácti letech a v roce 1901 za něj dostal ocenění na milánském obchodním veletrhu. Tento vůz byl prodán Baronu
de Dietrichovi z Niederbronnu, který začal Bugattiho sponzorovat, a vznikla tak první série vozů známých jako De
Dietrichovy Bugatti. V krátké době si Bugatti udělal velmi dobré jméno, spolupracoval například s firmou Mathis a ve
svých pětadvaceti letech se stal hlavním inženýrem ve firmě Deutz v Kolíně. O pár let později se pokusil osamostatnit
a v roce 1909 navrhl vůz poháněný čtyřválcovou čtrnáctistovkou a předvedl ji na pařížské motorshow, kde získal
objednávky na další produkci. Po skončení 1. světové války Bugatti pokračoval ve stavbě soutěžních vozů a s týmem
pěti vozů se zúčastnil v roce 1921 Voiturette GP v Brescii, kde obsadil první čtyři místa. To způsobilo velký úspěch
modelu z Brescie a Bugatti si tak získal renomé jako konstruktér vozů pro soukromé závodníky. Postupem času ale
začal být tento vůz na závodním poli porážen novějšími přeplňovanými vozy konkurenčních značek. V roce 1924
tedy Bugatti navrhl a zkonstruoval vůz, který z něj udělal legendu – Bugatti Typo 35, a roku 1928 luxusní typ Bugatti
Royale, kterých se dodnes z celkového počtu sedmi kusů dochovalo šest.
Ettore Arco Isidoro Bugatt i (15. zář í 1881–21. srpna 1947)
Irene Joliot-Curie, francouzská fyzička a chemička, nositelka Nobelovy ceny z roku 1935, se narodila 12. září 1897
v Paříži. Irene Joliot-Curie, dcera slavných manželů Curieových, nejprve studovala na „Faculty of Science“ v Paříži,
ale během první světové války sloužila jako zdravotní sestra rentgenologa. Roku 1925 se stala doktorkou věd. Irene
Joliot-Curie, sama i se svým manželem Frédéricem Joliotem učinila významné objevy v oblasti přírodní i umělé radi-
oaktivity a jaderné fyziky. Spolu s manželem také obdrželi roku 1935 Nobelovu cenu za chemii. O dva roky později
zdědila po matce vedení Ústavu pro výzkum radia v Paříži, ze kterého si přála vybudovat nejmodernější ústav pro
aplikace záření. Byla také tajemnicí pro výzkum ve francouzské vládě. Dalším významným objevem Irene Joliot-Curie
bylo štěpení jádra, které pozorovala již v roce 1938. Svoje výsledky poslala pro ověření profesoru Strassmanovi, který
je o rok později potvrdil. Irene Joliot-Curie měla dvě děti, dceru Helene a syna Pierra. Irene Joliot-Curie zemřela 17.
března 1956 v Paříži.
I rene Jol iot -Cur ie (12. zář í 1897–17. března 1956)
