4
výroèí
T+T
T e c h n i k a a t r h
1–2 / 2 0 1 6
Nositel Nobelovy ceny za chemii v roce 1917 se narodil v Moskvě. Kvůli režimu jeho rodina v roce 1921 opustila Rus-
ko. Než se natrvalo usadili v Belgii, žili do roku 1929 v Německu. Ilya Prigogine vystudoval střední školu i univerzitu
v Bruselu a roku 1949 získal belgické občanství. Na Svobodné univerzitě, kde vystudoval chemii, prožil i většinu své
vědecké kariéry. Zabýval se termodynamikou, především energetickými procesy ve složitých systémech. Jeho rozhod-
nutí pro studium chemie však nebylo jednoduché. „Pamatuji si, jak jsem se nemohl rozhodnout při výběru studijního
oboru. Velmi jsem se zajímal o historii a archeologii, ale také o hudbu, zvláště o piáno. Podle mé matky jsem uměl
číst noty dříve než text. I v současnosti je hra na piáno mou největší zálibou, i když mi na ni zbývá stále méně času.“
První významný objev učinil Prigogin již jako osmadvacetiletý a o dva roky později ve své publikaci nastínil další směr
rozvoje termodynamiky. Jeho první objevy se týkaly systémů blížících se termodynamické rovnováze. V následujících
letech rozvinul nelineární termodynamiku, novou oblast zabývající se časovým vývojem složitých nerovnovážných
systémů. Za objevy při studiu nerovnovážných systémů získal v roce 1977 Nobelovu cenu za chemii.
I lya Pr igogine (25. ledna 1917–28. května 2003)
Lev Davidovič Landau se narodil na pobřeží Kaspického moře v Baku. Již od dětství byl velmi nadaný na matema-
tiku, střední školu ukončil ve třinácti letech. Říkal o sobě, že derivovat umí odnepaměti a integrovat se naučil ve
třinácti. O rok později začal studovat na univerzitě v Baku, ale později přešel do Leningradu, kde studoval současně
dva obory, fyzikálně matematický a chemický. Univerzitu dostudoval v devatenácti letech a v roce 1929 byl vyslán
na studijní cestu po Evropě, kde našel přátele mezi tvůrci kvantové mechaniky. Především to byl Niels Bohr, kte-
rého považoval za svého jediného učitele. Od roku 1932 pracoval na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu
v Charkově, který se brzy stal centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Ve svém výzkumu se věnoval také teorii
supravodivosti kovů a rozpracoval teorii fázových přechodů. Je také tvůrcem prvního modelu neutronové hvězdy.
Roku 1962 měl dopravní nehodu, po které byl šest týdnů v bezvědomí a prodělal i klinickou smrt. Ve stejném roce
obdržel Nobelovu cenu za fyziku.
Lev Davidovič Landau (22. ledna 1908–1. dubna 1968)
Stephen William Hawking se narodil 8. ledna 1942 v anglickém Oxfordu. Když bylo Stephenovi 8 let, jeho rodina
se přestěhovala do St. Albans, kde chodil do školy a později studoval na univerzitě v Oxfordu, stejně jako jeho
otec. Stephen Hawking se chtěl věnovat studiu matematiky, ta však nebyla dostupná, vystudoval tedy fyziku. Na
univerzitě v Cambridgi se věnoval výzkumu v oboru kosmologie a pod vedením profesora Denise Sciama získal
titul Ph.D. Stal se výzkumníkem a později stálým členem na univerzitě Gonville and Caius College. V roce 1973
odešel z Institute of Astronomy na obor aplikované matematiky a teoretické fyziky, kde od roku 1979 zastává post
lucasiánského profesora matematiky. Přestože může kvůli své nemoci (amyotrofické laterální skleróze) komunikovat
s okolím pouze pomocí počítače, publikuje stále vědecké články a populárně naučné knihy. Nadále kombinuje
rodinný život (má tři děti a jedno vnouče) se svým výzkumem v oblasti teoretické fyziky a náročným programem
plným cestování a veřejných přednášek.
Stephen Wi l l iam Hawking (8. ledna 1942)
Rakouský fyzik a zakladatel statistické mechaniky Ludwig Boltzmann se narodil ve Vídni. První vzdělání získal od
domácího učitele, střední školu navštěvoval v Linzi, později vystudoval fyziku na univerzitě ve Vídni, Heidelbergu
a v Berlíně. V roce 1866 získal doktorát za svou disertační práci v oblasti teorie kinetiky plynů. Již v pětadvaceti letech
se stal profesorem matematické fyziky na univerzitě v Grazu. Jeho největší přínos byl oblasti teorie kinetiky. Zfor-
muloval tzv. Boltzmannovo rozdělení pro výpočet rozdělení molekul plynu a později k němu připojil ještě známou
Boltzmannovu konstantu
k
. Rovnice popisuje schopnost každého plynu zaujmout v čase stav rovnoměrného rozdělení
energie. V roce 1884 odvodil Stefan-Boltzmannův zákon pro popis části tepelného spektra. Byl zastáncem kvantové
hypotézy a spory s jejími odpůrci u něj vedly k depresím. Ty pro něj byly spolu se silným astmatem a začínající slepotou
nepřekonatelnou překážkou, které roku 1906 podlehl a oběsil se.
Ludwig Bol tzmann (20. února 1844–5. zář í 1906)
John von Neumann (28. pros ince 1903–8. února 1957)
John von Neumann, maďarský matematik a fyzik se narodil v Budapešti. Bylo mu teprve šest let, když ovládal latinu
a klasickou řečtinu a v osmi letech se sám naučil integrální a diferenciální počet. Měl vynikající paměť, zpaměti uměl
dělit osmimístnými čísly. Svou první vědeckou práci publikoval v sedmnácti letech. Přestože nechodil na přednášky,
dosahoval vynikajících výsledků a protože mu chemie připadal příliš snadná, vystudoval ještě matematiku. V roce
1925, kdy nastoupit na berlínskou univerzitu, byl nejmladším profesorem v historii. V roce 1928 se celosvětově proslavil
jako spolutvůrce matematické teorie her a o rok později se stal spolu s Albertem Einsteinem zakládajícím členem
a vedoucím oddělení matematiky nového institutu v Princetonu „Institut for Advanced Study“. Podílel se také na vý-
voji prvního počítače (třicetitunového ENIACu). Neumann byl jednou z hlavních postav projektu na výrobu atomové
bomby. Zkonstruoval plutoniovou bombu, která byla úspěšně vyzkoušena v poušti v NovémMexiku. Za studené války
se Neumann stal poradcem americké vlády a dosáhl velkého politického vlivu.
David Hilbert se narodil v Königsbergu, tehdy německémměstě na pobřeží baltického moře. Vystudoval na královecké
univerzitě, kde později sám vyučoval. V roce 1895 pak přešel na univerzitu do Göttingenu. Na mezinárodním kongresu
v Paříži roku 1900 zformuloval 23 nejpodstatnějších matematických problémů (některé z nich jsou dnes již vyřešeny),
které jsou známy jako Hilbertovy problémy. Jeho nejslavnějším dílem je útlá kniha „The Foundations of Geometry“, ve
které zpracoval neeuklidovskou geometrii vícerozměrných zakřivených prostorů. Při popisu gravitace jako důsledku
zakřivení časoprostoru chyběl Albertu Einsteinovi matematický aparát a požádal tedy o pomoc matematiky. Když se
o tom dověděl Hilbert, sám se do odvození potřebných rovnic pustil a odvodil je dokonce o několik týdnů dříve než
Einstein a zcela nezávisle. Matematický popis obecné teorie relativity se tak nazývá Hilbertovy–Einsteinovy rovnice.
Až do své smrti roku 1943 zůstal Hilbert přesvědčen, že v matematice neexistují věci nepoznatelné.
David Hi lbert (23. ledna 1862–14. února 1943)
