Digitalizace stavebnictví se postupně přesouvá od projektování do každodenního provozu budov. Jedním z nejzajímavějších nástrojů jsou digitální dvojčata, tedy virtuální modely skutečných objektů, které se průběžně aktualizují na základě provozních dat.
Na rozdíl od běžného trojrozměrného modelu budovy nejde pouze o vizualizaci její konstrukce. Digitální dvojče může obsahovat informace o jednotlivých technologiích, jejich parametrech, spotřebě energie, servisních intervalech a aktuálním technickém stavu.
Budova poskytuje data v reálném čase
Základem jsou senzory a měřicí prvky rozmístěné v jednotlivých částech objektu. Sledují teplotu, vlhkost, koncentraci oxidu uhličitého, spotřebu elektřiny, průtoky vody nebo provoz vzduchotechniky. Data se následně přenášejí do centrálního systému, kde se vyhodnocují.
Pokročilé platformy dokážou propojit digitální model s technologií BIM, systémy automatizace budov a algoritmy umělé inteligence. Provozovatel tak může například zjistit, proč určitá část objektu spotřebovává více energie, než odpovídá jejímu využití.
Umělá inteligence hledá provozní rezervy
Významnou funkcí je prediktivní údržba. Systém může na základě změn vibrací, teploty nebo elektrického příkonu upozornit na blížící se poruchu ventilátoru, čerpadla nebo kompresoru. Namísto reakce až na vzniklou závadu lze servis naplánovat dopředu.
Umělá inteligence zároveň hledá optimální provozní režimy. Dokáže například upravovat výkon vytápění podle předpovědi počasí, obsazenosti místností a aktuálních energetických tarifů.
Od kancelářských budov k veřejnému sektoru
Velký potenciál mají digitální dvojčata v nemocnicích, školách, obchodních centrech a rozsáhlých administrativních komplexech. Právě v těchto objektech bývá technické vybavení komplikované a energetické hospodářství zahrnuje mnoho vzájemně propojených systémů.
Důležitou podmínkou úspěchu je však kvalita vstupních dat, kompatibilita jednotlivých technologií a schopnost propojit systémy různých výrobců. Digitální dvojče nemá smysl vytvářet jako izolovaný projekt. Musí být využitelné při skutečné správě objektu.
Budova budoucnosti tak nebude pouze automaticky řídit vytápění a osvětlení. Bude schopna průběžně vyhodnocovat vlastní provoz, upozorňovat na neefektivitu a doporučovat opatření, která mají technický i ekonomický přínos.















