Vědci z Univerzity v Marylandu (UMD) a Národního Institutu Norem a Technologií (NIST) vyvinuli novou zlepšenou techniku pro simultánní měření procent izotopů síry a koncentrace síranu v atmosféře. Pro tento výzkum byly použity vzorky sněhu z Grónska a Kyrgystánu. Síra hraje v podnebí Země důležitou roli. Částice síranu totiž v atmosféře rozptylují a absorbují sluneční záření, poskytují „zárodky“ pro tvorbu mraků a ovlivňují schopnost mraků odrážet a propouštět světlo, a tím i teplotu zemského povrchu. Sírany vyskytující se v atmosféře pochází nejen z přírodních zdrojů, jako jsou oceány a vulkány, ale z velké části jsou také výsledkem spalování fosilních paliv. V současné době však vědci již dokáží přírodní a antropogenní zdroje rozlišit, a to pomocí měření izotopů síry ve sněhu, díky tomu, že vytvářejí elementy s odlišným počtem neutronů.
Částice se však postupem času mění, jak prokázal výzkum ve sněhové díře, která sloužila jako archiv atmosférických částic. Použití standardní analýzy GIRMS (hmotnostní spektroskopie stanovující poměr izotopů v plynném vzorku) vyžaduje relativně velké vzorky – až 4 kg sněhu a ledu, ale protože koloběh síry v atmosféře je dynamický a proměnlivý, mohou být tyto vzorky ovlivněny sezónními změnami.
Řešením tohoto problému, které tým vědců z UMD a NIST vyvinul, je nový analytický nástroj založený na TIMS (hmotnostní spektrometrie iniciovaná termickou ionizací) a vyžadující mnohem menší sněhové vzorky (tedy méně ovlivněné sezónními změnami). Pro korekci byla použita moderní, přesně měřicí technika, známá jako „double izotop spiking“ a získané hodnoty byly srovnatelné nebo lepší než při použití metody GIRMS.
Menší vzorky sněhu požadované při použití metody TIMS umožňují odlišit sezónní změny ve složení částic síry. Tento postup lze také použít pro vysoce přesné měření obsahu síry ve fosilních palivech s jejím nízkým obsahem a dalších podobných aplikacích.
http://www.nist.gov/public_affairs/techbeat/tb2005_1007.htm#sulfur
