S rostoucím počtem elektromobilů bude význam této oblasti narůstat. Pro automobilový průmysl, energetické společnosti i zpracovatele odpadu se otevírá nový segment trhu, ve kterém se propojují diagnostika, elektrotechnika, automatizace a recyklační technologie.
Kdy má baterie ještě hodnotu?
Prvním krokem je diagnostika jejího skutečného stavu. Odborníci sledují zbývající kapacitu, vnitřní odpor, rozdíly mezi jednotlivými články, historii nabíjení i případná mechanická poškození. Samotný údaj o kapacitě totiž nestačí. Pro další využití je zásadní také bezpečnost a schopnost baterie spolehlivě pracovat při opakovaném nabíjení a vybíjení.
Pokud je akumulátor v dobrém stavu, mohou odborníci zvážit jeho opravu nebo repasování. V některých případech lze vyměnit poškozené moduly a baterii vrátit do provozu. Jindy už její parametry nevyhovují požadavkům automobilu, stále však mohou být dostatečné pro méně náročné použití.
Právě zde přichází na řadu takzvaný druhý život baterie.
Od automobilu k ukládání elektřiny
Použité akumulátory mohou po odborném posouzení najít uplatnění ve stacionárních úložištích. Ta pomáhají vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou elektřiny, například u fotovoltaických elektráren. Energie vyrobená během dne se uloží a využije později, kdy výroba klesne nebo vzroste spotřeba.
Taková řešení mohou být zajímavá pro průmyslové areály, logistická centra, nabíjecí parky i energetické společnosti. Jejich ekonomika ale závisí na ceně použité baterie, nákladech na diagnostiku a úpravy, účinnosti, životnosti i požadavcích na bezpečnost. Ne každá vyřazená automobilová baterie se proto pro druhý život hodí.
Důležitým předpokladem je také kvalitní systém řízení a monitorování. Baterie musí být vybavena odpovídající ochranou a její provoz musí respektovat technický stav jednotlivých článků. Úspora na pořizovací ceně by neměla být vykoupena vyšším rizikem poruchy.
Recyklace jako zdroj strategických surovin
Pokud už další použití nedává technický nebo ekonomický smysl, nastupuje recyklace. Jejím cílem je získat zpět hodnotné materiály, například lithium, nikl, kobalt, měď a hliník. Konkrétní výtěžnost závisí na chemickém složení baterie a použité technologii.
Zpracování není jednoduché. Vysokonapěťové akumulátory mohou při nesprávné manipulaci představovat riziko požáru nebo úrazu elektrickým proudem. Jejich demontáž, přeprava i následné zpracování proto vyžadují specializované postupy a vybavení.
Evropská unie prostřednictvím nařízení o bateriích (EU 2023/1542) nastavuje pravidla pro udržitelnost, sběr, opětovné využití a recyklaci baterií v průběhu jejich celého životního cyklu. Cílem je mimo jiné omezit závislost na dovozu kritických surovin a posílit evropské zpracovatelské kapacity.
Nový průmyslový obor
Druhý život baterií není pouze ekologickým tématem. Vytváří prostor pro nové průmyslové činnosti – od automatizované diagnostiky a demontáže přes repasování až po recyklaci a výrobu energetických úložišť.
Rozhodující bude, zda se podaří vytvořit efektivní řetězec, který propojí automobilky, servisní organizace, energetické firmy a recyklační podniky. S rostoucím počtem elektromobilů bude přibývat i akumulátorů, u nichž bude třeba rozhodnout o nejvhodnějším dalším využití.
Budoucnost elektromobility se tak nebude měřit pouze počtem vyrobených vozidel a jejich dojezdem. Stále důležitější bude také schopnost využít baterii co nejdéle a po skončení její životnosti získat zpět maximum hodnotných materiálů.
