Kooperativní, interaktivní systémy mezi člověkem a průmyslovým, resp. servisním robotem (CHRIS – Cooperative Human Robot Interaction Systems) mají za cíl schopnost interpretovat a reagovat na gesta, pohledy a výrazy obličeje člověka a na jiné formy lidských zpětných vazeb a signálů. Tento výzkumný úkol je řešen ve spolupráci dvou britských univerzit, je naplánován na 4 roky, financován příslušnou komisí EU a podílí se na něm univerzity a výzkumné ústavy ve Francii, Itálii a Německu.
Autonomní a plně automatizovaní roboti se v praxi již osvědčili v řadě výrobních a zpracovatelských oborů. Problematické je jejich použití v oblastech, které vyžadují interakci a spolupráci s člověkem, např. v kuchyních, v sociálních a pečovatelských službách, atd. Roboti jsou dostatečně zdatní a užiteční, avšak mohou být také nebezpeční. V rámci výzkumného programu chtějí odborníci přispět k tomu, aby roboti byli sto porozumět a interpretovat výrazy obličeje, gestikulaci, držení těla a pohyby rukou, apod.
Společně s porozuměním zadaných úkolů bude možné zaručit, že roboti tyto funkce spolehlivě převedou na činy a pohyby, aniž by ohrožovali člověka. Roboti budou také muset umět interpretovat a porozumět výrazům lidského obličeje, např. projevům bolesti, negace a pokynům ruky jako znamení, když je pohyb robota vyžadován jednoduchým povelem. Těžištěm výzkumu je komunikace bez řeči jen se základními povely „stop“ a „sem“ a v budoucnosti především reagování na hlasitost lidské řeči.
