Podle Světové rady pro energii (WEC) se globální potřeba zdrojů elektřiny během příštích 25 let zdvojnásobí ze současných 3,5 na 7,1 terawatt, což představuje růst 2,4 % ročně. Světové energetické zdroje sice poptávku mohou uspokojit, nikoliv ovšem na současné cenové výši surovin. Emise CO2 mohou v důsledku stoupnout až o 100 %.
V současnosti nemá podle údajů WEC přístup k elektřině více než čtvrtina lidstva, převážně z rozvojových zemí. Nerovnováha je dobře patrná i z údajů o spotřebě elektrické energie: průměrná severoamerická domácnost spotřebuje více než 50krát více elektřiny než průměrná africká domácnost. V Norsku pro představu připadá na jednoho obyvatele asi 25.000 kWh, zatímco v Číně je to dvacetkrát a v Indii dokonce třiapadesátkrát méně. Přitom právě Indie a Čína představují dohromady třetinu světové populace.
WEC si také všímá nepoměru v rozložení strategických energetických surovin. Zatímco uhlí je celkem rovnoměrně rozprostřené po celé planetě, u ostatních fosilních paliv je situace jiná. Saudská Arábie kontroluje 20 % světových zásob ropy, Rusko, Írán a Katar zase dohromady drží asi 60 % veškerého zemního plynu. Pro západní civilizaci, která je na energii, potažmo elektřině životně závislá, přitom tyto státy podmínku stabilního, předvídatelného partnera spíše nesplňují. Protože je energetika sektorem veskrze globálním, v němž rozhodnutí na jednom konci světa může ovlivnit během několika dnů či hodin dění na konci druhém, upozorňuje WEC na nutnost řešit budoucnost energetiky pokud možno v koordinaci. Podle předpokladů Mezinárodní agentury pro energii (IAE) se bude nárůst spotřeby energie z 90 % odehrávat v rozvojových zemích (přičemž Indie a Čína představují 50 %), které si však odhadovanou investici ve výši USD 5,2 biliónů (5 200 000 000 000 dolarů) nebudou moci dovolit.
IAE také vypracovala model podílu jednotlivých energetických surovin v roce 2030. Podle jejího scénáře se zdvojnásobí spotřeba uhlí a ztrojnásobí spotřeba plynu. O 50 % procent se zvýší využití vodních zdrojů a o 800 % ostatních obnovitelných zdrojů. Přesto celkový podíl obnovitelných zdrojů vzroste z dnešních 19 % jen asi na 25 %. Ropa zůstane na stejné výši jako dnes, její celkový podíl na výrobě se tedy oproti současnosti sníží. Pokud by totéž platilo pro jadernou energii, emise CO2 do ovzduší by v důsledku stouply o 70 – 100 %. Již nyní ušetří jen v Evropské unii jaderné elektrárny asi 700 miliónů tun CO2 ročně, tedy stejně, kolik ročně vypustí všechna soukromá auta členských států.
