Do České republiky každoročně ze zemí mimo Evropskou unii proudí podle odhadu desítky až stovky nejen výrobních strojů. Ne ve všech zemích je však bezpečnost práce prioritou a mnoho strojů proto nesplňuje evropské bezpečnostní požadavky. Podle zákona tak tyto stroje vůbec nesmějí do provozu. To si ale majitelé firem často neuvědomují a riskují tak nejen vysoké pokuty, ale především zranění svých zaměstnanců. Doplnění bezpečnostních opatření a následná certifikace navíc mohou převýšit samotnou nákupní cenu takového stroje.
Do České republiky každoročně ze zemí mimo Evropskou unii proudí podle odhadu desítky až stovky nejen výrobních strojů. Ne ve všech zemích je však bezpečnost práce prioritou a mnoho strojů proto nesplňuje evropské bezpečnostní požadavky. Podle zákona tak tyto stroje vůbec nesmějí do provozu. To si ale majitelé firem často neuvědomují a riskují tak nejen vysoké pokuty, ale především zranění svých zaměstnanců. Doplnění bezpečnostních opatření a následná certifikace navíc mohou převýšit samotnou nákupní cenu takového stroje.
S podobnou situací se setkala firma, která letos v Číně na první pohled velmi výhodně zakoupila dva stroje pro svařování částí plastových výrobků. Na pomoc s jejich legálním uvedením do výroby se obrátila na společnost, která se certifikací, posuzováním rizik a zabezpečováním strojů zabývá. „Při prohlídce strojů jsme zjistili, že jeden z nich nemá ani jednu komponentu, která by nesla označení CE, tedy doklad, že výrobek splňuje bezpečnostní, zdravotní i environmentální požadavky EU. Navíc k němu neexistuje žádná technická dokumentace ani návod v českém jazyce a bezpečnostní prvky, jejich rozmístění a celková funkce neodpovídá požadavkům norem. Legálně tak tento stroj nesmí být ani zapojen do zásuvky, natož aby se na něm mohlo začít vyrábět,“ popisuje příklad z praxe Eduard Pidra z firmy EK-INDUSTRY. Náklady na nápravu podle odhadů několikanásobně přesáhnou nákupní cenu stroje, takže vlastně není vůbec ekonomické jej upravovat, natož uvádět do provozu.
Nejvíce strojů míří do autoprůmyslu. Evidence neexistuje
Podle zkušeností Eduarda Pidry do ČR nejvíce míří stroje pro strojírenský a automobilový průmysl. „Nejčastěji se jedná o jednoúčelové stroje, části linek nebo náhrady již používaných strojů. Oficiální evidence neexistuje, ale odhadem se jedná o desítky až stovky zařízení ročně. Ať už jde o kompletní linku, či jen jednu část, bezpečnostní směrnice splňovat musí. A zodpovědnost za jejich získání nese provozovatel,“ uvádí Pidra.
Podle současné legislativy se na všechny takové stroje nahlíží jako na nová zařízení – je tak potřeba jim zajistit ES prohlášení o shodě, posouzení rizik a technickou dokumentaci v českém jazyce. Navíc musejí splňovat požadavky evropských, potažmo českých harmonizovaných norem. Častým problémem je chybějící označení komponent označením CE, bez nějž nejde určit, kdo je výrobce a jaké má komponenta parametry. Mnohé stroje také nesplňují správné zapojení bezpečnostních obvodů, a především jim chybí bezpečnostní komponenty. Právě ty jsou přitom pro ochranu zaměstnanců nejdůležitější.
Česká obchodní inspekce může kontrolovat i pokutovat. Má však nedostatek inspektorů
Problém je v tom, že většina firem sice o strojírenské směrnici ví, ale špatně se v ní orientuje a nedokáže požadavky převést do praxe. Navíc jedinou organizací, která má pravomoc kontrolovat strojní zařízení v provozech, je Česká obchodní inspekce, a ta reálně nedisponuje kapacitami na kontrolu všech strojních zařízení před uvedením do provozu. „Firmy pak takové stroje provozují i dlouhé roky a na závadu přijdou až ve chvíli, kdy dojde ke zranění nebo jinému neštěstí. Teprve poté zpravidla dochází k šetření a udělování pokut a požadavků na nápravu od pracovníků inspekce,“ popisuje praxi Pidra.
Firmám proto doporučuje nechat si přivezené stroje prověřit expertní firmou, nezanedbat posouzení rizik a odstranit všechny nedostatky ještě před tím, než je budou uvádět do provozu. „Je také potřeba myslet na to, že všechny tyto procedury včetně získání certifikace nějaký čas trvají. Firmy by s tím měly počítat, aby kvůli neplánované odstávce nepřicházely o zisk nebo naopak předčasným spuštěním stroje nevystavovaly riziku své zaměstnance,“ uzavírá.
