Basic HTML Version
4
v ý r o č í
a
T+T
T e c h n i k a a t r h
1 1 – 1 2 / 2 0 1 1
J o h a n n e s K e p l e r ( 2 7 . p r o s i n c e 1 5 7 1 – 1 5 . l i s t o p a d u 1 6 3 0 )
Německý matematik, astrolog a astronom. V roce 1600 přišel Kepler do Prahy. Stal se asistentem Tychona Brahe a po jeho
smrti císařským matematikem a astrologem. Na Braheho podnět propočítal dráhu Marsu a po dlouhých výpočtech objevil
v Praze první dva ze svých slavných Keplerových zákonů. Tyto výsledky publikoval v roce 1609 v práci Astronomia Nova.
V letech 1607–1612 bydlel v dnešním domě U Francouzské koruny. V roce 1612 odešel Kepler do Lince a později v roce
1626 do Ulmu. Ve svých pracích se zabýval astronomií, matematikou, mechanikou, krystalografií a astrologií. V roce 1615
vyšla jeho práce Nova Stereometria Doliorum Vinariorum, ve které počítal objemy těles, které vznikly rotací kuželoseček
kolem osy ležící v jejich rovině. Přitom použil infinitezimálních metod a toto dí lo znamenalo významný krok ke vzniku mo-
derních integračních metod. V práci Harmonices Mundi (1619) systematicky studoval mimo jiné problematiku konvexních
a hvězdicovitých mnohoúhelníků a publikoval svůj třetí zákon. Ztotožňoval se s odsouzením Giordana Bruna a jeho učení
o Vesmíru plném sluncí považoval za kací řství. Do moderních astrologických učebnic vstoupil Johannes Kepler zejména
horoskopem Albrechta z Valdštejna, který bez znalosti konečného zákazníka sestavil v roce 1608 a v němž velmi přesně
předpověděl Valdštejnovu smrt. Za svůj život sestavil na 800 horoskopů, včetně svého. Na základě svých astronomických
a astrologických výpočtů odhadl datum narození Ježíše na rok 7 př. n. l., kdy proběhla nepří liš častá vícenásobná konjunkce
(podobná nastala až v roce 1942). V pozdějším věku se podle některých životopisců už nemohl věnovat pozorování, protože
trpěl krátkozrakostí a hvězdy patrně vůbec neviděl.
C h r i s t i a n A n d r e a s D o p p l e r ( 2 9 . l i s t o p a d u 1 8 0 3 – 1 7 . b ř e z n a 1 8 5 3 )
Rakouský fyzik a matematik. Po studiu na vídeňské polytechnice studoval od roku 1825 na vídeňské univerzitě. V roce 1829
se stal asistentem matematiky na vídeňské technice. Od roku 1835 působil na školách v Praze, Banské Štiavnici a ve Vídni.
V roce 1850 se stal ředitelem fyzikálního institutu na univerzitě ve Vídni. Věnoval se mnoha oblastem, publikoval práce
o rovnoběžkách, zlepšení mikroskopu, astrofyzice a dalších. V roce 1842 publikoval práci „O barevném světle dvojhvězd
a některých dalších hvězd“, kde vysvětlil princip, nazvaný později po něm – Dopplerův jev. Vyslovil hypotézu, že zbarvení
hvězd může být způsobeno jejich pohybem, pokud se zdroj vlnění (světla nebo zvuku) pohybuje od pozorovatele, ten za-
chytí vlnění s nižší frekvencí – v případě světla posun k červené. Dopplerův jev se využívá řadě aplikací (např. pro radarové
měření rychlosti) a pomocí něho vysvětlil Edwin Hubble „rudý posuv“ spekter galaxií.
M a r i e C u r i e - S k l o d o w s k á ( 7 . l i s t o p a d u 1 8 6 7 – 4 . č e r v e n c e 1 9 3 4 )
Významná vědkyně polského původu, která většinu života působila ve Francii. Zabývala se výzkumy v oblasti fyziky a chemie.
K jejím největším úspěchům patří teorie radioaktivity, technika dělení radioaktivních izotopů a objev dvou nových chemic-
kých prvků: polonia a radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z českého Jáchymova). Pod jejím osobním
vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Dvakrát byla vyznamenána Nobelovou
cenou. Poprvé v roce 1903 z fyziky spolu s manželem Pierrem a objevitelem radioaktivity Henri Becquerelem za výzkumy
radioaktivity a podruhé v roce 1911 z chemie za izolaci čistého radia. Zemřela na leukémii, která byla pravděpodobně způ-
sobena radiací, se kterou pracovala. V roce 1995 byla jako první žena pochována pod kopulí pařížského Panteonu.
A l e x a n d r e G u s t a v e E i f f e l ( 1 5 . p r o s i n c e 1 8 3 2 – 2 7 . p r o s i n c e 1 9 2 3 )
Francouzský konstruktér a architekt. Studoval na Lycée Royal de Dijon a pokračoval na Ecole Centrale des Arts et Manu-
factures v Paříži, kde se specializoval na chemii. Diplom obdržel v roce 1855 a poté vystřídal několik zaměstnání a nakonec
skončil jako šéf konstrukční společnosti, která navrhovala železniční mosty. Eiffel se učastnil mezinárodní nabídky navrhnout
a vybudovat 160m dlouhý železniční most přes Dourovu řeku, mezi Portem a Vila nova de Gaia v Portugalsku. Jeho návrh
dvojitého obloukového mostu Ponte Maria Pia zvítězil, byl postaven za dobu kratší, než dva roky a byl hojně využíván až do
roku 1991 (114 let). Gustave Eiffel také navrhl Laa Ruche v Paříži, viadukt Garabit, železniční most blízko Ruynes enMargeride,
maják na ostrově Mony na Puertu Ricu. Eiffel také vypracoval vnitřní strukturální prvky sochy Svobody, byl to dar Francie
Spojeným státům americkým. Stejně jako u Eiffelovy věže se Socha Svobody stala rychle národním symbolem svobody. Od
roku 1887 se podí lel na budování Panamského kanálu. Byl však obviněn z podvodu a na 2 roky musel do vězení. I když byl
později očištěn, tento skandál jej připravil o kariéru konstruktéra i architekta a pošpinil jeho dobrou pověst.
A n t o n H e r m a n G e r a r d F o k k e r ( 6 . d u b n a 1 8 9 0 – 2 3 . p r o s i n c e 1 9 3 9 )
Nizozemský letecký konstruktér a výrobce letadel. Narodil se v Blitar na Jávě, v té době součásti Nizozemské východní Indie
(nyní Indonésie), v rodině pěstitele kávy. Poté, co se přestěhoval do Nizozemska, byl ve škole považován za velmi zlobivé
dítě, nakonec nedokončil ani střední školu. Již během středoškolských let sledoval veškeré dění okolo nového oboru letec-
tví a v roce 1910 ve svých dvaceti letech sestrojil první letadlo Fokker Spin (pavouk). Rok na to, v roce 1911, získal pilotní
osvědčení a začal podnikat nebezpečné exhibiční lety. Tak vstoupil do dějin letectví „Létající Holanďan“. Po obchodních
nezdarech v Rusku, kde se snažil získat zakázku na výrobu letadel, se zúčastnil soutěže na dodávku letadel pro německou
armádu. Podařilo se mu uspět a obdržel objednávku na 10 strojů. Záhy na to začala 1. světová válka a objednávky německé
armády přibývaly. Během války navrhl a vyrobil mnoho typů letadel a do dějin letectví se zapsal velkou spoustou technických
vynálezů a zdokonalení. Narůstala však také konkurence, která měla lepší konexe a získávala stále více zakázek na úkor jeho
továrny. Fokkera však podporovali sami piloti, kteří jeho letadla považovali za nejlepší, a to mu zajistilo slušnou prosperitu
až do samého konce války. Na konci války, kdy spojenci Dohody likvidovali a ničili veškeré stroje a zařízení v německých
továrnách, se Fokkerovi podařilo velkou část letadel i vybavení továrny přesunout do Nizozemska, kde pokračoval ve vývoji
a výrobě letadel, tentokrát už také civilních.