Basic HTML Version
Mar ie Cur ie-Sklodowska (7. l i s topadu 1867–4. července 1934)
Významná vědkyně polského původu, která většinu života působila ve Francii. Zabývala se výzkumy v oblasti fyziky
a chemie. K jejím největším úspěchům patří teorie radioaktivity, technika dělení radioaktivních izotopů a objev
dvou nových chemických prvků: polonia a radia (první gram radia izolovala ze smolince pocházejícího z českého
Jáchymova). Pod jejím osobním vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity.
Dvakrát byla vyznamenána Nobelovou cenou. Poprvé v roce 1903 z fyziky spolu s manželem Pierrem a objevite-
lem radioaktivity Henri Becquerelem za výzkumy radioaktivity a podruhé v roce 1911 z chemie za izolaci čistého
radia. Zemřela na leukémii, která byla pravděpodobně způsobena radiací, se kterou pracovala. V roce 1995 byla
jako první žena pochována pod kopulí pařížského Panteonu.
Viktor Kaplan (27. l i s topadu 1876–23. s rpna 1934)
Rakouský inženýr a vynálezce Kaplanovy turbíny. V letech 1895–1900 vystudoval Vídeňskou vysokou školu tech-
nickou, kde studoval stavbu strojů a dieselových motorů. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách Genz and Co.
v Leobersdorfu u Vídně na spalovacích motorech. Po dvou letech odešel na Německou vysokou školu technickou
v Brně, jako konstruktér ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví. Roku 1913 se stal vedoucím katedry
teorie a stavby vodních motorů, roku 1918 byl jmenován řádným profesorem, v roce 1926 získal čestný doktorát
na Vysoké škole technické v Praze a roku 1934 na Vysoké škole technické v Brně. Kaplan prováděl v Brně množství
pokusů, aby popsal nejvhodnější parametry Francisových turbín a modifikoval je pro různé hodnoty průtoků a spá-
dů. Jeho vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami, se datuje do roku 1912. Kaplan na ní začal
pracovat v roce 1910, kdy byla zřízena za podpory slévárny a strojírny Ignáce Storka laboratoř, ve které prováděl
své pokusy. Kaplanova turbína se dočkala svého patentu až po první světové válce, v roce 1920. Ale již v roce
1918 byla započata výroba turbíny podle Kaplanových návrhů a výpočtů v brněnské továrně Ignáce Storka. Tato
turbína byla uvedena do provozu v roce 1919 v přádelnách ve Velmu v Dolních Rakousech, kde pracovala až do
roku 1952. V roce 1931 byly spuštěny čtyři obří kaplanovy turbíny (průměr 7m, výkon 35 MW v hydroelektrárně
Ryburg-Schwörstadt na řece Rýnu na německo-švýcarské hranici.
Chr ist ian Andreas Doppler (29. l i s topadu 1803–17. března 1853)
Rakouský fyzik a matematik. Po studiu na vídeňské polytechnice studoval od roku 1825 na Vídeňské univerzitě.
V roce 1829 se stal asistentem matematiky na Vídeňské technice. Od roku 1835 působil na školách v Praze,
Banské Štiavnici a ve Vídni. V roce 1850 se stal ředitelem fyzikálního institutu na univerzitě ve Vídni. Věnoval
se mnoha oblastem, publikoval práce o rovnoběžkách, zlepšení mikroskopu, astrofyzice a dalších. V roce 1842
publikoval práci „O barevném světle dvojhvězd a některých dalších hvězd“, kde vysvětlil princip, nazvaný později
po něm – Dopplerův jev. Vyslovil hypotézu, že zbarvení hvězd může být způsobeno jejich pohybem, pokud se
zdroj vlnění (světla nebo zvuku) pohybuje od pozorovatele, ten zachytí vlnění s nižší frekvencí – v případě světla
posun k červené. Dopplerův jev se využívá řadě aplikací (např. pro radarové měření rychlosti) a pomocí něho
vysvětlil Edwin Hubble „rudý posuv“ spekter galaxií.
James Prescott Joule (24. pros ince–11. ř í jna 1889)
Anglický fyzik. Studoval povahu tepla a objevil její vztah k mechanické práci a energii. To vedlo k teorii zachování
energie (První zákon termodynamiky). Spolupracoval s Williamem Thomsonem na vytvoření absolutní teplotní
stupnice, provedl pozorování magnetostrikce a našel vztah, nyní nazývaný Jouleův zákon. Zjistil také, že teplo není
tekutina, čemu se v jeho době běžně věřilo, ale forma energie. Vysvětlil, že energie nikam nemizí, pouze přechází
do jiných podob. Jedná se o jeden ze základních fyzikálních zákonů, který se dnes nazývá Zákon o zachování
energie. Ten dal vznik nové vědní disciplíně zvané termodynamika. V roce 1846 objevil jev magnetostrikce, kdy
železná tyč mění svoji délku, když je zmagnetizována. Tento jev se nyní používá ve spojení s ultrasonickými zvu-
kovými vlnami. Byl také vynálezce, mezi jeho vynálezy patří například elektrické svařování nebo výtlaková pumpa.
Zemřel v chudobě na blíže neurčenou formu degenerace mozku.
Alexandre Gustave Ei ffel (15. pros ince 1832–27. pros ince 1923)
Francouzský konstruktér a architekt. Studoval na Lycée Royal de Dijon a pokračoval na Ecole Centrale des Arts et
Manufactures v Paříži, kde se specializoval na chemii. Diplom obdržel v roce 1855, vystřídal několik zaměstnání
a nakonec skončil jako šéf konstrukční společnosti, která navrhovala železniční mosty. Eiffel se účastnil meziná-
rodní nabídky navrhnout a vybudovat 160m dlouhý železniční most přes Dourovu řeku mezi Portem a Vila nova
de Gaia v Portugalsku. Jeho návrh dvojitého obloukového mostu Ponte Maria Pia zvítězil, byl postaven za dobu
kratší než dva roky a až do roku 1991 byl hojně využíván (114 let). Gustave Eiffel také navrhl kovovou konstrukci
domu La Ruche v Paříži, viadukt Garabit, železniční most blízko Ruynes en Margeride, maják na ostrově Mony
na Puertu Ricu. Eiffel také vypracoval bedlivě vnitřní strukturální prvky sochy Svobody, která byla darem Francie
Spojeným státům americkým. Stejně jako u Eiffelovy věže se socha Svobody stala rychle národním symbolem
svobody. Od roku 1887 se podí lel na budování Panamského kanálu. Byl však obviněn z podvodu a na 2 roky mu-
sel do vězení. I když byl později očištěn, tento skandál jej připravil o kariéru konstruktéra i architekta a pošpinil
jeho dobrou pověst.
4
aktuality
I
zajímavosti
I
výroèí
T+T
T e c h n i k a a t r h
11–12 / 2 0 1 2