Basic HTML Version
4
aktuality
I
zajímavosti
I
výroèí
T+T
T e c h n i k a a t r h
6 / 2 0 1 2
Všestranný fyzik. Jeho nejvýznamnějším objevem je obecný matematický popis elektromagnetického pole, dnes zná-
mý jako Maxwellovy rovnice. Publikoval první barevnou fotografii jako důkaz teorie aditivního míchání barev. Již ve
čtrnácti letech publikoval svou první vědeckou práci. Jako šestnáctiletý začal studovat univerzitu v Edinburghu. V roce
1850 přestoupil do Cambridge. V roce 1856 byl pozván jako profesor na univerzitu v Aberdeenu. V letech 1860–65 byl
profesorem na King‘s College v Londýně. Poté se uchýlil na své venkovské sídlo a věnoval se práci na matematickém
zpracování Faradayových pozorování. Zjistil existenci elektromagnetických vln, i že světlo je také elektromagnetické
vlnění. Roku 1866 významně zdokonalil kinetickou teorii plynů vytvořenou Rudolfem Clausiem. Jako první vysvětlil,
proč Měsíc nemůže mít vlastní atmosféru (střední rychlost molekul je vyšší než úniková (2. kosmická) rychlost na
povrchu Měsíce, takže veškerá atmosféra by se rychle rozptýlila do vesmíru). Zemřel na rakovinu ve věku 48 let.
Francouzský fyzik a průkopník letectví.Studoval chemii a v 18 letech odešel do Paříže, kde si poněkud změnil jméno
a získal přízeň králova bratra. Roku 1781 založil první technické muzeum, kde konal fyzikální a chemické pokusy. Na
něho se obrátili bratři Montgolfierové o posouzení jejich převratného objevu. A tak první historicky ověřený let člověka
letadlem lehčím vzduchu se zdařil 15. října roku 1783 tehdy 26letému fyzikovi de Rozierovi v balonu plněném horkým
vzduchem, sestrojeným bratry Montgolfiery. Balon dosáhl výšky 26 metrů a byl upoután k zemi lany. Již 21. listopadu
téhož roku následoval první volný let balonem, který absolvoval Pilatre de Rozier s baronem Francois d´Arlandes. Let
trval 25 minut. Trasa vedla v délce 12km přes řeku Seinu a přistání proběhlo na okraji Paříže. Rozier pak vyvinul svůj
systém balonu – tzv. rozieru. Tento letoun byl kombinací balonu plněného vodíkem (tzv. charliery) a montgolfiery.
Jeho nápad se mu stal osudným, když 15. června 1785 s ním startoval z Boulogne-sur-Mer s úmyslem přeletět kanál
La Manche do Velké Británie. Asi po 5km plavby ve výši cca 900m došlo ke vznícení vodíku v náplni balonu a jeho
explozi. Rozier a jeho společník Pierre Romain při pádu přišli o život. Stali se tak prvními obětmi letectví.
James Clerk Maxwel l (13. června 1831–5. l i s topadu 1879)
Jean-François Pi lâtre de Rozier (30. března 1757–15. června 1785)
Francouzský fyzik, spolutvůrce Fabry-Pérotova interferometru. V roce 1885 zahájil studium na Polytechnické škole
v Marseille. Od roku 1889 vyučoval fyziku na gymnáziu; současně pracoval na disertační práci týkající se teorie in-
terferenčních proužků. Práci obhájil roku 1892 a o dva roky později získal místo na fakultě přírodních věd univerzity
v Marseille, kde se seznámil se svým budoucím spolupracovníkem A. Pérotem. Spolu s ním začal studovat a vyvíjet
interferenční metody, z nichž se postupně do roku 1898 vyvinul Fabry-Pérotův interferometr. V roce 1913 společně
s Henri Buissonem prokázal, že ozón v horních vrstvách atmosféry je rozhodující pro absorpci UV záření. V návaz-
nosti na tento objev roku 1929 Fabry zorganizoval první mezinárodní kongres o atmosférickém ozónu. Z Marseille se
Fabry přestěhoval do Paříže. Roku 1919 se zde stal generálním ředitelem Institutu optiky (Institut d‘optique) a v roce
1921 byl jmenován profesorem na katedře fyziky na Sorbonně. O pět let později, po smrti A. Pérota, nastoupil na
jeho místo profesora na Polytechnické škole (École polytechnique). Po osvobození se vrátil do hlavního města, kde
však brzy, koncem roku 1945, zemřel.
Char les Fabry (11. června 1867–11. pros ince 1945)
Německý optik, fyzik a astronom. Byl zakladatelem spektrální analýzy. Uskutečnil mnoho důležitých objevů v optice.
Ve dvaceti letech začal pracovat v manufaktuře na výrobu optického skla a už za dva roky se stal vedoucím výroby.
Stal se jedním z nejlepších odborníků, protože dokázal vyrobit velké kusy dokonalého skla, které se hodily na výrobu
čoček a skleněných hranolů do optických přístrojů. Zkonstruoval stroje na broušení achromatických čoček. Pracovní
zaměření předurčilo i jeho vědeckou dráhu. Pozoroval difrakci a interferenci rovnoběžných světelných paprsků ve
spojce, sestrojil achromatický mikroskop, jako první sestrojil difrakční mřížku, pomocí které změřil vlnové délky ve
spektru sodíku. Spojením dalekohledu s difrakční mřížkou započal studium slunečního spektra a spektra hvězd. V roce
1825 dokončil objektiv pro refraktor hvězdárny v Dorpatu, pro teleskop s průměrem v té době nepředstavitelných
244mm a ohniskovou vzdáleností 4,33 metru. Heliometr pro observatoř Königsbergské hvězdárny však nedokončil.
Zemřel na tuberkulózu.
Joseph von Fraunhofer (6. března 1787–7. června 1826)
Kazimierz Kuratowski (2. února 1896–18. června 1980)
Polský matematik. Zabýval se topologií a teorií množin. Narodil se ve Varšavě nacházející se tehdy v ruské části
rozděleného Polska. Jeho otec byl přední varšavský právník. Roku 1913 odešel do Skotska studovat strojní fakultu
na univerzitě v Glasgow. Když se vrátil roku 1914 na prázdniny domů, znemožnilo mu vypuknutí první světové války
odjezd zpět do Skotska a pokračování ve studiu. Roku 1915 však byla Varšava dobyta německo-rakouskou armádou
a byla znovuotevřena Varšavská univerzita uzavřená za nadvlády Ruska. Kuratowski nastoupil ke studiu na ní hned, jak
to bylo možné – nyní však již na obor matematika. Roku 1921 získal v tomto oboru doktorát a roku 1927 nastoupil jako
profesor na polytechnice ve Lvově. Roku 1934 se stal profesorem na varšavské univerzitě. Od roku 1952 byl členem
polské akademie věd, mezi lety 1948-67 ředitelem jejího matematického ústavu. Byl členem prominentní skupiny
polských matematiků, kteří se scházeli v Kawiarnia Szkocka (Skotská kavárna). Spolu s Alfredem Tarskim a Wacławem
Sierpińskim položili základy pojmu dnes nazývaného polský prostor. Charakterizoval Hausdorffovy prostory pomocí
tzv. Kuratowského axiomů uzávěru, podal nutnou a postačující podmínku pro rovinnost grafu. Roku 1922 dokázal
Zornovo lemma. V teorii množin dodnes přetrvává Kuratowského myšlenka ztotožnění uspořádané dvojice. Vytvořil
také tzv. Tarski-Kuratowského algoritmus.
Francouzský fyzik, zakladatel termodynamiky, známý především svými teoretickými pracemi o tepelných strojích. Byl
synem ministra války v době Napoleonovy vlády, generála Lazara Carnota. Vystudoval pařížskou École Polytechni-
que a poté nastoupil do armády, kde sloužil do roku 1828 jako poručík generálního štábu. V roce 1821 se seznámil
s parním strojem v Magdeburgu. Pokusil se popsat fyzikální model takového stroje. Své závěry publikoval v roce 1824
v dí le Úvahy o hybné sí le ohně (Réflexions sur la Puissance Motrice du Feu). Popsal v něm cyklus stroje, kde probíhá
ohřívání, expanze, ochlazení a opětné stlačení ideálního plynu, dnes známý jako Carnotův cyklus. Carnot zemřel ve
věku 36 let na choleru.
Nicolas Léonard Sadi Carnot (1. června 1796–24. s rpna 1832)