Basic HTML Version
6
aktuality
I
zajímavosti
I
výroèí
T+T
T e c h n i k a a t r h
4 / 2 0 1 2
Spolu se svým bratrem Orvillem byli tvůrci prvního letadla těžšího než vzduch (Wright Flyer). Ani jeden z nich neměl
potřebné vzdělání, ale byli velmi zruční. Obdivovali plachtění, které bylo novým sportem. Rozhodli se, že se pokusí
postavit kolo s křídly a benzínovým motorem, který by je poháněl. V rodném Daytonu si otevřeli dí lnu na opravy jízd-
ních kol. Od roku 1892 zde kola také navrhovali a vyráběli (Wright Cycle Company). Takto si vydělávali na financování
svých experimentů s létáním. Na základě prací Sira George Cayleyho, Octava Chanuteho, Otto Lilienthala a Samuela
Pierpont Langleyho začali v roce 1899 s pokusy. Zlepšili řízení letadla, na rozdí l od ostatních, kteří se snažili hlavně
zvýšit výkonnost. Vyvinuli systém ovládání letadla okolo tří os a tím zavedli principy ovládání, které se používají dodnes.
Jejich zaměstnanec Charlie Taylor postavil aerodynamický tunel, ve kterém vyzkoušeli více než 200 různých tvarů
křídel a vytvořili vlastní tabulky o působení vztlaku vzduchu na tvar křídla. Jejich zkušenosti s jízdními koly, převody,
malými bicyklovými motory a rovnováhou měly velký význam pro jejich úspěšný projekt vytvoření mechanického
letadla. Na výzkumech pracovali vždy společně a oba tak mají stejnou zásluhu na vývoji letadla. Více se zaobírali
ovládáním letadla, než jeho pohonem a samotným vzletem ze země. Proto nejdříve vyráběli kluzáky (od roku 1899),
na kterých používali složitý systém nazývaný „wing warping“ („zkroucení křídel“). V roce 1900 přestěhovali pokusy
do Kitty Hawk v Severní Karolíně aby pokračovali v práci. Experimentovali s kluzáky od roku 1900 do roku 1902,
přičemž každý rok zkonstruovali nový. 23. března 1903 si dali patentovat nový způsob řízení, který byl postaven na
ovládaní letadla okolo tří os. V roce 1903 postavili Wright Flyer později zvaný Flyer I (avšak dnes je známý spíš jako
Kitty Hawk). 17. prosince 1903 vzlétli, každý dvakrát. Čtvrtý let toho dne byl jediným skutečně řízeným letem. Stavba
letadla Flyer I stála méně než tisíc dolarů. Rozpětí křídel bylo 12 metrů, hmotnost 340kg a jeho 77 kilogramový motor
měl výkon 12 koňských sil (9 kW).
Kanadský vynálezce, konstruktér a zakladatel firmy Bombardier. Jako patnáctiletý postavil prvního předchůdce sněž-
ného skútru: saně, poháněné motorem z vyřazeného vozu Ford a vrtulí z letadla. V roce 1926 si otevřel autodí lnu
s čerpací stanicí. V roce 1930 představil první pásové vozidlo, jehož ovládání vyřešil přibržděním jednoho nebo
druhého pásu. Bombardier se snažil vyvinout vozidlo, které by mohlo jezdit po sněhu. V roce 1936 vyjel jeho první
vynález, předchůdce dnešní rolby: vozidlo s ližinami vpředu a patentovanými pásy poháněnými ozubeným kolem
vzadu, ovládání řidič prováděl natáčením ližin. Prototyp si nechal v následujícím roce patentovat a začal s výrobou
sedmimístného skůtru B7, kterého hned první rok prodal 12 kusů. Později konstruoval různá polopásová vozidla. Také
experimentoval s motory, loďmi a letadly. 29. ledna 1941 založil společnost L’Auto-Neige Bombardier Limitée, která
svá vozidla dodávala zejména kanadským ozbrojeným silám. O rok později začal vyrábět později velmi úspěšný typ
B12. Typ B12 se po mnoha vylepšeních v několika modifikacích vyráběl několik desetiletí. V období 1945–1951 prodala
firma 2596 vozidel. Největší vyráběný „sněžný autobus“ C18** měl 25 míst pro cestující. V padesátých letech se na
trhu objevily první malé čtyřtaktní motory, to bylo přesně to co Bombardier potřeboval pro výrobu sněžných skútrů
tak jak je známe dnes. První prototyp vznikl v roce 1958 a o rok později se začalo s výrobou řady Ski-dog. Prodeje
sice nevzrůstaly rychle, ale když Bombardier v roce 1964 umíral, ročně se prodalo 8200 skútrů oproti 200 kusům
prvního roku uvedení na trh. V roce 2000 byl Joseph-Armand Bombardier vyobrazen na kanadské poštovních známce.
Z původně malé firmy je v současnosti jeden z největších světových koncernů vyrábějících kolejová vozidla, letadla
a užitková vozidla s téměř 60 000 zaměstnanci a ročním obratem 14,7 miliardy amerických dolarů.
Význačný nizozemský matematik, fyzik, astronom, horolog a autor rané science fiction. K jeho zásluhám patří tele-
skopická pozorování vesmíru, díky nimž vysvětlil povahu prstenců kolem Saturnu a objevil jeho měsíc Titan, dále pak
pokusy týkající se měření času, vynález kyvadlových hodin či výzkumy optiky a odstředivé sí ly. Vyslovil myšlenku, že
světlo je tvořeno vlněním (dnes je známá jako Huygensův princip), která byla klíčová pro pochopení duality částice
a vlnění. Znám je i pro svůj objev odstředivé sí ly a zákonů o kolizích vesmírných těles, vliv na vývoj moderního kalkulu
a pokusy týkající se vnímání zvuku. V roce 1657 uveřejnil sdělení o svém vynálezu kyvadlových hodin s netlumeným
pohybem kyvadla, používaných dodnes. Sestrojil je roku 1655 a podrobně popsal ve spisu Horologium oscillatorium
(1673). Nezávisle na Angličanu Hookovi vynalezl i setrvačku, regulátor pro přenosné hodiny. Zobecnil také zákony
otáčivého pohybu (zavedením pojmu moment setrvačnosti), objevil zákon zachování momentu hybnosti (1656), zkou-
mal zákony rázu těles a odstředivé sí ly (1659). Od roku 1652 se také věnoval optice, dalekohledům a mikroskopům.
Zkonstruoval po něm pojmenovaný dvoučočkový okulár a postavil několik velkých dalekohledů s ohniskovou délkou
až 75 metrů. V roce 1659 popsal skutečný tvar Saturnových prstenců (1659), objevil jeho měsíc Titan (25. března
1655), popsal emisni mlhovinu dnes nazývanou Velká mlhovina v Orionu (M-42) v souhvězdí Oriona. V mikroskopii
objevil metodu pozorování na temném pozadí. Popsal vlnové vlastnosti světla (1678) a znovu zavedl starověký pojem
éter (aithér). I když se teorie hmotného éteru ukázala později chybnou, ovlivnila na několik set let fyzikální uvažování
než ji nahradil pojem fyzikální pole. Huygensův princip je dodnes platný pro všechny druhy ší ření vln. Už během
svých studií na univerzitě publikoval práce, které lze považovat za základy počtu pravděpodobnosti. V roce 1665 se
v Londýně stal členem učené Královské společnosti (Royal Society). Na pozvání krále Ludvíka XIV. přišel v roce 1666
do Paříže, kde se stal zakládajícím členem Královské akademie věd (Academie Royale des Sciences), jejímž členem
byl až do roku 1681. V Akademii se seznámil a spolupracoval s Giovanni Cassinim. V roce 1686 jako protestant uprchl
před pronásledováním z Francie do Nizozemska. V roce 1689 navštívil Anglii, kde se seznámil s Isaacem Newtonem.
Posléze se uchýlil do rodného Haagu, kde také zemřel.
Americký letecký konstruktér, pilot, podnikatel a filmový režisér a producent. Proslul díky překonání světového rekor-
du v rychlosti letu (566 km/h), rekordu v rychlosti letu kolem země (91 hod), konstrukci letounů Hughes H-1 Racer
a Hughes H-4 Hercules, produkci filmů Pekelní andělé (Hell‘s Angels) a Psanec (The Outlaw) a nakonec i stále více
excentrickým způsobem života. Byl znám jako nenapravitelný sukničkář, výstřední člověk a jeden z nejbohatších lidí
na světě. O nejzajímavějším období života Howarda Hughese pojednává oskarový film režiséra Martina Scorseseho
Letec (The Aviator) z roku 2004. V roce 1971 se spisovateli Cliffordu Irvingovi podařilo vydat jedinečné dí lo. Na zákla-
dě osobních setkání a rozhovorů, sepsal o Howardu Hughesovi biografickou knihu. To, co Clifford Irving vydával za
osobní paměti Howarda Hughese, bylo naprosto vykonstruované a smyšlené. Irving tím docí lil jednoho z největších
mediálních podvodů a skandálů. O Cliffordu Irvingovi a jeho dí le byl posléze natočen film The Hoax z roku 2006,
natočený režisérem Lasse Hallströmem s Richardem Gerem v hlavní roli.
Wi lbur Wr ight (16. dubna 1867–30. května 1912)
Joseph-Armand Bombardier (16. dubna 1907–18. února 1964)
Chr ist iaan Huygens (14. dubna 1629–8. června 1695)
Howard Robard Hughes (24. pros ince 1905–5. dubna 1976)